Historie českého piva

Kontaktní čočky, kostkový cukr a semtex stranou, největší sláva Čechů je, že vynalezli originální plzeňské pivo na světě. Asi každý pravidelný návštěvník české hospody ví, že koncem 30. let 19. století byli německy mluvící obyvatelé Plzně nespokojeni s místním pivem, svrchně kvašeným, tmavým, kalným nálevem pochybné kvality. Znechuceně založili Bürgerliches Brauhaus a zaměstnali bavorského sládka Josefa Grolla, který 5. října 1842 vyrobil první ležák na světě, spodně kvašené pivo uložené v chladných jeskyních. Světlý moravský slad, žatecký chmel a místní měkká voda vytvořily čiré, zlatavé pivo, které vyvolalo lahodný pocit. Zároveň se na trhu objevila levná, sériově vyráběná sklenice, která krásně ukázala barvu a čirost nového piva. Nová železniční síť umožnila přepravu nápoje po celé střední Evropě a plzeňská piva se stala skutečností.

Metody vaření piva zůstaly tradiční až do pádu komunismu. Větší pivovary se téměř všechny rozhodly pro modernizaci: pasterizaci, deoxidaci, rychlé zrání a vstřikování oxidu uhličitého – což vedlo k delší skladovatelnosti, méně chuti a více šumění. Menší pivovary v České republice byly buď pohlceny, nebo šly ke zdi. Do poloviny 90. let zbylo jen šedesát českých pivovarů, z nichž největší vlastnily nadnárodní společnosti. V posledním desetiletí se však objevil nový druh minipivovarů, který se vyhýbal moderním technologiím a produkoval jedny z nejchutnějších a nejindividuálnějších piv, s nimiž se kdy setkáte.