The Fallout from Communism
Odkaz komunismu stále velmi žije v srdcích a myslích České republiky a stále ovlivňuje psychologii lidí a ekonomický a sociální stav země. Je evidentní, že komunismus je něco, co českým lidem mnohé ukradlo a co se stále snaží přizpůsobit životu bez – proces, který stále velmi probíhá.
Kdo nebyl naživu v období komunistické vlády, nebude schopen přesně pochopit, jaké to bylo pro muže, ženy a děti, kteří v této době žili. Vláda udržovala obrovskou kontrolu nad svobodou slova. A to i v případě, že by ti, kdo odmítají vstoupit do komunistické strany, mohli přijít o práci a jejich děti by se dostaly na černou listinu pro budoucí zaměstnání. Jak si dokážete představit, většina lidí tento systém nenáviděla, ale nebyla schopna proti němu mluvit, s drtivým pocitem tehdejší doby beznaděje – národ, který se chtěl vymanit ze svých pout, ale prostě to nedokázal.
Jedním z největších dědictví komunismu je postoj českého lidu k hlavním věcem života. Komunistický systém zničil veškerý jejich smysl pro individualitu a vytvořil z obyvatelstva jeden celek – skupinu lidí bez vlastních individuálních názorů, dovedností a zásluh. To udělalo z Čechů introverty, což je vidět dodnes, protože mnoho Čechů lze charakterizovat tak, že si nemyslí, že mohou změnit celkový obraz a že jsou pouze pány svého osudu.
Navzdory politickým represím a brutální vládní kontrole má mnoho lidí stále hezké vzpomínky na toto období – něco, co je pro návštěvníky z cizích zemí trochu zvláštní. Mnoho lidí si to však pamatuje jako dobu, kdy jim byla poskytnuta základní občanská vybavenost a kdy všichni občané měli bezpečné místo k životu a práci, na kterou se mohli spolehnout. V dnešní době se lidé musí starat o hypotéku, účty, jistotu zaměstnání a mnoho dalších faktorů, což je vnímáno jako mnohem více stresující než minulý režim. Ti bez vznešených aspirací byli v podstatě rádi, že mohou žít tak, jak to komunistický režim dovolil, zatímco ti s ambicemi milují skutečnost, že si v dnešním světě mohou svobodně plnit své sny.
I v těch nejtěžších dobách nikdy neutrpěl český smysl pro humor. To lze vidět ve filmech vydaných v roce 1989, z nichž mnohé byly suché a vtipné záležitosti s postavami, které zaujaly uvolněný přístup k životu. Není náhodou, že jakmile padl režim, začaly se tyto filmy točit. Jedním z hlavních rysů těchto filmů byla vzpoura proti autoritě, která je zjevně přímým dopadem všech frustrací nahromaděných uvnitř lidí za léta utlačovatelské vlády.