Pražské jaro 1968
Počátkem roku 1968 vystřídal Antonína Novotného – politika známého svým tvrdým postojem – ve funkci prvního tajemníka komunistické strany reformní osobnost Slováka Alexandra Dubčeka. Toto jmenování muže, který se prosadil v řadách komunistické strany, nepochybně šokovalo vůdce v Rusku. Snad nejvíce šokující částí jeho přesvědčení bylo, že málem zašel tak daleko, že navrhl, aby se Československo transformovalo na sociálně demokratický stát, což by zjevně znamenalo masivní odklon od komunistických ideálů.
Veřejnost tuto myšlenku nazvanou „socialismus s veřejnou tváří“ masivně podpořila, ale lidé, na kterých skutečně záleželo – ostatní politici a vůdci v Moskvě – nebyli ohromeni. Když se však vládní sevření uvolnilo, obyvatelé Československa zareagovali výbuchem dosud neviděných dovádění: umělecká komunita se zvedla, do očí veřejnosti se dostaly protimoskevské nálady a rozptýlení politických myšlenek se stalo běžnou záležitostí. Zdálo se, že osvobození od komunistických okovů bylo konečně realizováno, a veřejnost si nikdy nemyslela, že skončí, jak se táhla šedesátá léta.
Nečekaně však byla strana náhle ukončena v srpnu 1968, kdy mocní Sověti usoudili, že jsou unaveni atmosférou, která zachvátila Československo. Zajímalo je nejen to, že k těmto událostem došlo, ale také to, že se mohou dobře rozšířit do dalších komunistických zemí a ohrozit tak strukturu komunismu v celé Evropě. V reakci na to poslali Sověti do Československa 500 000, aby zlikvidovali nově nalezenou svobodu veřejnosti. Tanky byly vidět na Václavském náměstí v obrovské demonstraci síly a bylo vidět, že stateční muži a ženy se marně snaží bránit této cizí síle – ať už násilnými prostředky, nebo mírovou okupací různých oblastí země.
Sovětská invaze v žádném případě nebyla nekrvavá, protože po celou dobu došlo k četným obětem a mrtvým. Zároveň byl Dubček a jeho tým příznivců povoláni do Moskvy, donuceni k ukončení své politiky. Přestože Dubček po svém návratu zůstal u moci, skutečný vliv nyní ležel jinde – Dubček byl nyní ztělesněním loutkového vládce. Navzdory tomu však v Československu pokračoval odpor veřejnosti, který dosáhl mrazivého vrcholu v lednu 1969, kdy se na Václavském náměstí upálil muž jménem Jan Palach, politický protest ho stál život.
Ani jako vůdce loutek Dubček dlouho nevydržel. V dubnu 1969 ho vystřídal pro Moskvu daleko přijatelnější kandidát, muž jménem Gustav Husák. Toto jmenování vedlo k masivnímu zásahu proti liberálním svobodám, kterých se v posledních letech těšilo, a vedlo k emigraci mnoha největších umělců v zemi a intelektuálů před uzavřením hranic režimem.
Husák v následujících měsících a letech očistil stranu od všech, kteří hnutí projevovali podporu a přešli centralizovat moc zpět do vlády. Rozšířil také pravomoci hrůzostrašné tajné policie. Československo také souhlasilo s tím, že bude dodržovat komunistické názory zastávané výměnou za zajištění dobré životní úrovně. Tak tomu bylo až do roku 1989, kdy začala sametová revoluce .
