Procházka po Malé Straně
Do angličtiny to může být přeloženo jako „Malá Strana“, ale nenechte se zmást – Malá Strana je jednou z předních pražských atrakcí.
Formálně založené jako město v roce 1257 se rychle rozrostlo za vlády Karla IV., který jej rozšířil a vybudoval nejmodernější opevnění. V 16 století tato oblast povstala z popela dvou velkých požárů a stala se jedním z velkých evropských kulturních center, kam se přistěhovalo množství šlechtických obyvatel a v sousedství se stavělo množství nádherných barokních kostelů – z nichž vrcholem je velkolepý kostel sv. Mikuláše, postavený třemi generacemi rodu Dientzenhoferů.
Když se centrum politické moci v 17. století přestěhovalo do Vídně, šlechta město opustila a oblast se vrátila k místním řemeslníkům a chudým. Bylo to však požehnání, protože stavební boom 19. a 20. století ho minul a umožnil mu zachovat si svůj historický ráz v průběhu věků. A dnes je Malá Strana se svým oceánem červených taškových střech, dlážděnými zadními uličkami, luxusními královskými paláci a velkolepými historickými kostely, na které dohlíží nádherný Pražský hrad, jednou z nejmalebnějších čtvrtí hlavního města České republiky… nabídku nabídnout turistům.
Délka
Cca. 2 km (1,25 mil). Procházka bez vnitřních atrakcí trvá asi 90 minut.
Výchozí bod
Vyhlídka na hrad. Jak se tam dostat: Trasou A na metro Malostranská, poté tramvají 22 na Pražský hrad nebo Pohořelec a pěšky k vyhlídce. Skončíte u Karlova mostu.
Zastávkové body
Skvělé kavárny a restaurace s lehkým občerstvením najdete po celém okolí, ale většinou se shlukují kolem Malostranského náměstí a přímo u Nerudovy.
Níže uvedenou prohlídku si můžete projít sami (prohlídka s vlastním průvodcem), nebo vám zajistíme profesionálního anglicky mluvícího průvodce. Průvodce může dokonce přizpůsobit tuto procházku vašim speciálním potřebám. Doporučte například místo, kde se můžete zastavit na oběd, včetně plavby po řece nebo jízdy tramvají, pokud jste unavení z chůze atd. Průvodce vás může vyzvednout ve vašem hotelu, nebo si můžete domluvit schůzku kdekoli ve městě. Pro cenovou nabídku nám prosím napište své údaje.
1. Vyhlídka Pražského hradu. Prohlídka začíná jižně (vpravo) od hlavní brány Pražského hradu, která se může pochlubit jedním z nejkrásnějších výhledů ve městě. Odtud je výhled na Malou Stranu – popíjející ve velké kupoli kostela sv. Mikuláše, pěknou věžičku kostela Panny Marie Vítězné a kaskádu nádherných sídel s červenými střechami – a dále, přes Vltavu, do viz Staré Město, Nové Město a další.
Některé památky, které stojí za to vidět na obzoru, zahrnují Žižkovská televizní věž (vysoká jehlovitá věž, která byla postavena v 80. letech 20. století a kterou – jak si mohou lidé s výjimečným zrakem všimnout – nyní zdobí řada lezoucích miminek bez tváře, které přidal umělecký vtipálek David Černý), Vyšehrad (historická katedrála a opevnění, které předchází Pražskému hradu), Prašná brána (velkolepá gotická stavba, která byla kdysi hlavní branou do středověkých zděných bran) a další. Skvěle také pochopíte, proč je česká metropole často známá jako „Město tisíce věží“.
2. Ke Hradu do Nerudova. Z vyhlídky Pražského hradu zamíříte krátkou dlážděnou uličkou Ke Hradu – pod velkým schodištěm odbočíte doleva a vynoříte se na rušnou turistickou třídu Nerudova. Tato ulice, pojmenovaná po věhlasném básníkovi a novináři 19. století Janu Nerudovi – který napsal populární sbírku povídek nazvanou (anglicky) „The Lesser Town Tales“ – zažila ve své době desítky velkolepých, vznešených průvodů, z nichž každý Čeští králové k císařům Svaté říše římské ke komunistickým vůdcům mířícím nahoru Nerudovou cestou na Pražský hrad.
Úplně první věc, kterou uvidíte, když vyjdete na ulici, je velká pamětní deska připomínající jeden z nejtemnějších incidentů ve městě. V roce 1948 mnoho studentů pochodovalo ulicí na protest proti novému komunistickému režimu. Setkali se s pevnou zdí ozbrojených policistů, kteří je okamžitě začali útočit a mlátit – tragická předzvěst 40 let útlaku, který je před nimi. Je to znepokojující úvod do jinak příjemné ulice, ale silná a důležitá připomínka pokračujícího boje za svobodu a toho, jak moc se Praha od sametové revoluce změnila.
3. Pokračování dolů Nerudovou. Když budete pokračovat ulicí, všimnete si, že Nerudova se může pochlubit přitažlivým sortimentem starých měšťanských domků, ve kterých dnes většinou sídlí malebné obchůdky se suvenýry a útulné restaurace – ale podívejte se blíž. Uvidíte také, že žádný z domů nemá čísla. Víte, číslování domů je v Praze teprve nedávnou novinkou – bylo zavedeno až v roce 1770 – a než domovní znamení nad hlavními dveřmi rozlišovala tyto budovy. Takže když budete procházet po tomto starobylém chodníku, uvidíte nad dveřmi mnoho zvláštních sad symbolů, které odpovídají názvu budovy.
Například u čísla 47 najdete vlys obsahující dvě poněkud nevrle vyhlížející slunce… a to je známé, jak se dalo předpokládat, jako ‚Dům dvou sluncí‘. Tam také Jan Neruda bydlel většinu svého života, dokud se nepřestěhoval o pár dveří v ulici do Domu U tří černých orlů. Pokračujte dolů Nerudovou a narazíte také na mnoho dalších působivých historických domovních znamení: Dům U červeného lva (čp. 41), který znázorňuje červeného lva držícího v tlapce zlatý pohár a byl domovem malíře kostela. Petr Brandl; Dům U Zlatého lva (čp. 32), kde je dnes expozice historické lékárny; a Dům U tří houslí (čp. 12), kde žily tři houslařské rodiny. A je jich víc… podívejte se, jestli zahlédnete Domy bílé labutě (č. 49), Zeleného humra (č. 43), Zlatou podkovu (č. 34) a Červeného orla (č. 6 ).
V dolní části ulice uvidíte řadu budov navržených slavným italským architektem z 18. století Giovanni Santinim. Pozor si dejte zejména na palác Thun Hohenstein (č. 20), kde dveře hlídají divocí orli, a palác Morzin (č. 5), kde uvidíte dvojici Maurů nesoucích balkon na zádech. Těmi jsou nyní italská a rumunská ambasáda, resp.
4. Malostranské Náměstí – Horní náměstí. Když přijdete pod Nerudovu, uvidíte, že se ulice otevírá do horní části velkého náměstí: Malostranského náměstí. Náměstí dominuje – a rozděluje – nepříliš ošuntělý kostel sv. Mikuláše. Hlavní dominantou „horního náměstí“ je kromě krásných divadel a zajímavých muzeí velký morový sloup před vchodem do kostela.
A tento sloupec je výrazný ze dvou důvodů. První je, že se nejedná, jak byste pravděpodobně očekávali, o památník zemřelých na mor, ale spíše o poselství díkůvzdání pro přeživší epidemie. A za druhé, vršek sochy není domovem Panny Marie, která je pro tyto sloupy společná, ale místo toho má sochy Nejsvětější Trojice. Toto je přímé poselství Bohu.
Nyní se rychle podívejte za sebe a uvidíte úžasnou modro-krémovou budovu zvanou Lichtenštejnský palác (č. 13). To je v dějinách české metropole velmi významné, protože zde kdysi žil Karel I., kníže z Lichtenštejna. Kníže, nazývaný také „Krvavý Lichtenštejn“, byl v bitvě na Bílé hoře odsouzen 27 husitskými vůdci k smrti. Možná jste již viděli 27 bílých křížů na Staroměstském náměstí, které označují místo, kde byli zabiti, ale právě zde byli odsouzeni – a to je označeno 27 litinovými hlavicemi namontovanými na řadě sloupů. před domem. Od 17. století budova sloužila k různým účelům – od pošty po vojenská kasárna – ale dnes je domovem hudební školy Akademie múzických umění, díky čemuž je ideálním místem k vidění vynikajících koncertů vážné hudby na levné!
5. Chrám Svatého Mikuláše. Z horního náměstí je jen jedno logické místo, kam jít dál… do kostela sv. Mikuláše. Skutečné barokní mistrovské dílo a dokonalý kontrapunkt ke gotické katedrále sv. Víta tyčící se nahoře, katolický kostel byl uveden do provozu po porážce husitů v bitvě na Bílé hoře (1620). Hlavní loď kostela postavil v letech 1703 až 1711 Krzštof Dientzenhofer, ikonickou kupoli přidal jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer o 25 let později a zvonici v 50. letech 18. století přistavěl Kiliánův zeť Anselmo Lurago. . Tato velkolepá stavba byla tedy v podstatě rodinným projektem. Za příplatek se vyplatí vydat se na zvonici v Luragu za úžasným výhledem na Prahu a také na fascinující výstavu o tom, jak policie využívala věž ke špehování „podvratných živlů“ – a cizích ambasád – za komunistů.
Ale zpět k hlavní lodi. První věc, která vás upoutá, když vstoupíte do kostela sv. Mikuláše, je obrovská freska na stropě: zobrazuje život (uhodli jste!) svatého Mikuláše a je považována za jeden z velkých in-situ obrazů v celou Evropu. A zbytek interiéru také není o nic méně působivý, s neuvěřitelnou sbírkou soch, fresek a bočních oltářů, z nichž všechny kape zlato a drahé kovy. Můžete také zamířit na balkon a získat nový pohled na místo.
Jedním z nejvýznamnějších „nároků na slávu kostela je, že zde Wolfgang Amadeus Mozart rád hrál na varhany – ve skutečnosti se zde po jeho smrti shromáždily zástupy obyvatel na improvizované vzpomínkové bohoslužbě – a tak během letních večerů budete často najdete Mozartovy recitály uvnitř kostela. Pokud máte ještě večer v Praze, který je nezvěstný, jsou vždy výjimečné.
6. Malostranské náměstí – Dolní náměstí. Když vyjdete z kostela, zahněte doleva a vydejte se boční ulicí (zdobí ji řady vynikajících kaváren a restaurací schovaných pod kolonádou, což jsou ideální zastávky na oběd) a vynoříte se na „dolní náměstí“ Malostranského náměstí. . Domov pro nádherně neobvyklé spojení renesanční a barokní architektury – za to můžete poděkovat dvěma ničivým požárům v 16. století – toto srovnání je nejzřetelnější, když se podíváte na kontrastní styly domů číslo 22 a 23. Najdete zde i jednotlivé budovy, které kombinují oba architektonické styly… nejvýrazněji budovu orientovanou do náměstí na rohu Tomášské ulice (Tomášská č. 1), která má majestátní renesanční podloubí, okna a sgrafita, ale je zakončena výrazně barokním štítem.
7. Svatý Tomáš a svatý Josef. Když na náměstí přejdete tramvajové linky a vyjedete z něj na východ, na Letenské, minete dva nejhezčí pražské méně známé kostely. Nejprve a téměř okamžitě narazíte na malou uličku vlevo, která vede ke kostelu sv. Tomáše. Založena augustiniánskými poustevníky v roce 1285 a byla dlouhá léta součástí velkého klášterního komplexu (včetně pivovaru!) před velkou barokní přestavbou rodu Dientzenhoferů ve 20. letech 18. století. Dnes je domovem jednoho z nejpůsobivějších kůrů ve městě a také kopií dvou obrazů od Rubense, které lemují hlavní oltář (pro případ, že byste se nestihli dostat do Národní galerie, abyste viděli originály !)
Pak, jen o pár kroků dále po Letenské, je další boční ulice vpravo (Josefská), která vás zavede ke kostelu sv. Josefa. Vysoké a zdobné fasádě, která kombinuje holandské a italské prvky, se vyrovná krásný interiér z bílého mramoru se zlatými bočními oltáři a vysokými sloupy.
8. Valdštejnské zahrady a palác. Pokračujte po Letenské – velmi opatrně, protože chodníky jsou úzké a auta a tramvaje, které se prodírá prostorem, nezpomalí pro chodce – a brzy zjistíte, že stojíte před poněkud nenápadným vchodem do pozoruhodné Valdštejnské zahrady. A pokud tam nejste v zimě, můžete jej otevřít a projít se do jednoho z nejmajestátnějších a nejskrytějších městských parků v Evropě.
Skutečné cvičení ega vojenského velitele Albrechta z Valdštejna, tyto formální zahrady ze 17. století, mají vše, co si můžete přát, včetně upravených trávníků, vyřezávaných stromů, zdobených fontán a zdí jeskyní… dokonce i velkou voliéru (která je domovem nádherná sbírka sov). Je zde také poměrně zvláštní socha. Je to však kopie původní verze, kterou Švédové ukradli v roce 1648 (když Češi nedávno oficiálně požádali Švédsko, aby ji vrátilo, zasmáli se a odmítli). Západnímu konci zahrad dominuje ohromná trojoblouková sala terrena, kde se v létě konají koncerty… a pokud to umožňuje vstup do samotného paláce.
V souladu se zbytkem Malé Strany je komplex Valdštejnského paláce skutečným mixem renesančních a barokních architektonických stylů. Je to také obrovské – Abrecht zboural 23 domů, aby uvolnil místo pro svůj projekt, kterým chtěl konkurovat Pražskému hradu, a na návrh a stavbu domu najal ty nejlepší italské architekty. Ten pak, navzdory nedostatku stálých obyvatel, zaměstnával 700 zaměstnanců na jeho provoz! Dnes je palác lépe využíván, sídlí v něm administrativní kanceláře Parlamentu ČR.
9. Kafkovo muzeum. Až skončíte s Valdštejnským palácem, vyjděte ze zahrad cestou, kterou jste vešli, a pokračujte po Letenské, až se dostanete na křižovatku. Zde odbočíte vpravo na U Ležického semináře a na rozdvojení odbočíte vlevo na Cihelnou. Tím se dostanete do vynikajícího Kafkova muzea.
Pravděpodobně nejslavnější literární postava České republiky Franz Kafka se narodil v roce 1883 v domě přímo na pražském Staroměstském náměstí a ve městě prožil většinu svého života – není proto překvapením, že se zde nachází muzeum věnované jeho životu a dílu. Překvapivé je , že byl otevřen teprve v roce 2005.
Muzeum vystavuje širokou škálu zajímavých exponátů souvisejících s Kafkou, včetně několika prvních vydání jeho knih, množství poznámek a rukopisů, spoustu osobních věcí (včetně dopisů, deníků, fotografií a kreseb) a zvláštní audiovizuální exponát. Ve skutečnosti sem ale za Kafkou mnoho lidí vůbec nechodí – přijdou se podívat na absurdní sochu Davida Černého na nádvoří. Když muzeum otevřelo, umělec (který je známý také lezoucími miminky na žižkovské televizní věži a umírajícím koňským pastichem v Paláci Lucerna) nainstaloval sochu dvou mužů, kteří radostně čůrají do fontány ve tvaru České republiky – a byla to pecka udeřil. Proč? No, podívej se kolem sebe a najdeš číslo mobilního telefonu…. napiš na něj svou zprávu a sochy to za tebe vyhláskují „močí“.
10. Kafkovo muzeum na Karlův most. Po hodinách hraní s fontánou vyjděte z nádvoří Kafkova muzea a poté zahněte vlevo zpět na U Ležického semináře. Při procházce dejte pozor na Shakespeare a Synové (č. 10), což je jedno z nejlepších knihkupectví v angličtině v Praze – ideální místo, kde si vyzvednete cokoli od praktického cestovního průvodce po nejnovější Mills & Dobrodiní! Až dojdete na konec ulice, dostanete se na rozcestí s Karlovým mostem přímo před vámi. Toto je bohužel konec turné.
Odtud máte opravdu tři možnosti: odbočit doleva na Na Kampě a vydat se pod Karlův most, který vás dovede až k výchozímu bodu na ‚Riverfront Walk‘; vyjděte po schodech nahoru na most a začněte „Procházka Karlovým mostem na Staroměstské náměstí“; nebo se vraťte podél Ležického semináře na Malostranské náměstí, odkud se metrem či tramvají dostanete kamkoli ve městě, kam si přejete.
Ať už se rozhodnete pro cokoli, doufáme, že se vám krátká procházka po Malé Straně líbila. A doufáme, že souhlasíte s tím, že to v žádném případě není „Malá Strana“.
