Kafka and Kundera – The Renown Czech Writers

Franz Kafka

Přestože byl Franz Kafka pražským občanem narozeným a vychovaným, teprve v roce 2004 (tedy osmdesát let po jeho smrti) město vzdalo hold jeho úspěchům postavením výrazné sochy v Dušní ulici na Starém Městě . Kafka uměl plynně česky, ale jeho rodným jazykem byla němčina, a to byl jazyk, kterým se rozhodl psát. Mnoho učenců skutečně tvrdí, že jeho výstřední dílo je náročné na úplné porozumění v jakémkoli jiném jazyce, než je jeho rodná němčina. V důsledku toho Češi nikdy nepovažovali Kafku za svého spoluobčana. To ale nezabránilo celému řetězci restaurací a kaváren v oblasti, kde žil, v Josefově (židovská čtvrť navštěvovaná turisty), aby použila jeho jméno ke zpeněžení.

Milan Kundera

Podobné problémy jako Kafka má i druhý český literární velikán Milan Kundera . Hodně z jeho psaní bylo děláno ve francouzštině, Kundera vlastně pobýval ve Francii během sedmdesátých let.

Mnoho jeho spoluobčanů ho opět vidělo v méně příznivém světle, jako to často dělají s každým, kdo se mohl vyhnout tvrdé komunistické éře v jejich zemi. Kunderovo nejznámější dílo „Nesnesitelná lehkost bytí“ vyšlo v roce 1984, ale do češtiny se dostalo až v roce 2006, částečně kvůli autorově nespokojenosti se všemi předchozími pokusy o jeho překlad.

Poté, v říjnu 2008, byl nízkoprofilový spisovatel zachycen uprostřed mediální bouře, když český časopis zveřejnil článek naznačující, že byl komunistickým informátorem. Kundera tato obvinění rázně vyvracel.

Další čeští literární spisovatelé

Pro lepší pochopení českého vnímání kvalitní české literatury je dobré prozkoumat některá další, méně známá díla. Židovská komunita na počátku dvacátého století, která byla sužována problémy, dala vzniknout dalším velkým spisovatelům a Kafkovi. Patří mezi ně Max Brod (kterému bylo řečeno, aby zničil Kafkovy spisy po jeho smrti) a romanopisci Gustav Meyrink (který napsal ‚Golem‘) a Paul Leppin (který napsal ‚Severinovu cestu do temnot‘), kteří oba napsali mrazivé příběhy poslední dny habsburského režimu. Přeživší holocaustu, jako Arnošt Lustig a Jiff Weil, bývalý stále stálice na plodné pražské divadelní scéně, tuto tradici udrželi.

Na jiných místech tohoto žánru si dejte pozor na politické romány Ivana Klímy, revoluční dílo Ludvika Vaculíka a alternativní básně Jiřfa Koláře, abychom jmenovali alespoň některé.

Zvláštní důraz je třeba klást na Jaroslava Haška, který ze své stejnojmenné knihy napsané v devatenáct dvacet tři zpracoval možná nejznámější postavu českého románu: Dobrého vojáka Švejka. Román odehrávající se během první světové války líčí zážitky Švejka, vojenského veterána, který tak nadšeně plní rozkazy, že si mnozí nejsou jisti, zda se chytře snaží svrhnout mocný rakousko-uherský režim, nebo zda je jen blázen.

Čechům se líbil antiestablishmentový postoj hrdiny knihy a odkazuje na něj spousta restaurací a hostinců po celém městě. Autor i postava mají na počest pojmenovány také planetky: 7896 Švejk a 2734 Hašek. Stále inspirují i spisy disidentského bývalého prezidenta a dramatika Václava Havla . Havlovy činy za komunistického režimu často vedly k trestům odnětí svobody. V pozdějších, progresivnějších dobách se dopisy, které psal své ženě z této doby, prodávaly jako: „Dopisy Olze“. Po odchodu z profese na Pražském hradě si vybíravý a introvertní spisovatel po návratu k psaní opět našel široké publikum.