Univerzita Karlova v Praze

Během 13. století studenti Univerzity Karlovy zpočátku studovali umění a poté postoupili do 1 z dalších 3 oborů (právo, teologie a lékařství). Teologie byla považována za nejdůležitější. Studentská populace byla různorodá a třídy se vyučovaly v latině. Češi tvořili pouhých 25 % všech studentů.

Po celou dobu chaotické husitské reformy, na počátku 14. století, se politika na univerzitě změnila, aby poskytla větší moc českým studentům. Proti tomu odešlo mnoho zahraničních profesorů a studentů z Prahy a založili ^1. univerzitu v Německu v Lipsku. Čeští nacionalisté to oslavovali jako vítězství nad Nečechy, ale nová politika vzala Karlovu univerzitu z evropského vzdělávacího centra na provinční instituci.

Během 17. století byla převážně protestantská univerzita představena jezuitům. Během 80. let 18. století se však Josef II. (habsburský císař) zbavil jezuitů, změnil vyučovací jazyk na němčinu (z latiny) a otevřel univerzitu i nekatolíkům. Až do roku 1882 se Češi mohli svobodně naučit svůj rodný jazyk. Tehdy se univerzita rozdělila na 2 různá centra (německé centrum bylo uzavřeno v roce 1945).

Staré Město i dnes žije dvojí existencí jako univerzitní kampus i jako obchodní centrum. Ačkoli je zvenku mohou ohraničovat stánky se suvenýry, spousta budov má učebny, které lektoři využívají stovky let. Mnoho z nejskrytějších dvorků na Starém Městě nabídlo českým učencům jejich 2 nejdůležitější potřeby: prostor pro inspirativní diskuse a dobré pivo.

Univerzita Karlova, navždy ústředním bodem českého politického myšlení, podněcovala revoluce a potíže. Zde Jan Hus požadoval církevní reformu; univerzitní intelektuálové vyvolali povstání v letech 1848 a 1618 a v moderní době se studenti v letech 1968, 1948 a 1939 shromáždili proti fašistickým režimům. Němci během druhé světové války zavřeli všechny české univerzity. Následně komunisté propustili profesory, kteří se nedrželi jejich stranické linie, a nahradili je uchazeči vybranými podle jejich třídního původu, nikoli jejich schopností. V listopadu 1989 začala jako studentský protest Sametová revoluce, která svrhla komunisty od moci.

Po roce 1989, kdy se mnoho profesorů vrátilo do svých učeben, se vzdělávací systém stále ještě nepohnul z tradice fašistických režimů. Studenti jsou od začátku vedeni k tomu, aby se místo svobodného myšlení učili nazpaměť; znalosti se posuzují podle faktů a ne podle schopnosti je využít. Dokonce i na úrovni studia se studenti jen zřídka odváží zpochybnit názor profesora.

Univerzitě Karlově se stále daří přitahovat špičkové slovenské a české studenty. Stejně jako ve většině Evropy je vysokoškolské vzdělání v České republice bezplatné a ubytování pro studenty je silně dotováno. Možná si myslíte, že bezplatný vstup by měl učinit vzdělávání přitažlivějším pro studenty z méně bohatých poměrů; často tomu tak však není. Bez dostatečných finančních prostředků investovaných do vzdělávacího systému stát nemá prostředky na výstavbu dalších škol. Poptávka tedy převyšuje nabídku, a tak je přijato pouze 33 % z těch, kteří se hlásí na gymnázium, a pouze 50 % uchazečů na vysoké školy. V tomto systému se obvykle lépe daří studentům z vysoce vzdělaných rodin, kteří si vybírají studenty po dosažení 10 let věku.

Učitelé jsou špatně placeni (dokonce i univerzitní profesoři ve funkčním období se stěží dostanou) a knihovny zůstávají podfinancované. V důsledku toho dokonce studenti lobovali za zavedení mírných poplatků, zlepšení přístupu ke vzdělání a umožnění profesorům trávit méně času vedlejšími úkoly a více času výzkumem a přípravou přednášek. Osud školného je nakonec v rukou politiků, kteří si často více všímají nálady veřejnosti než názorů učitelů a studentů.