Překonání jazykové bariéry

Ačkoli mnoho lidí předpokládá opak, jazyková bariéra v České republice není o nic větší než v kterékoli jiné evropské zemi – ve většině českých měst se totiž domluvíte snadněji než ve Španělsku nebo Itálii. Když v roce 1989 padla železná opona, nebylo v zemi moc anglicky mluvících lidí, ale to už neplatí. Většina českých pracovníků v cestovním ruchu nyní mluví anglicky, stejně jako téměř všichni mladší Češi.

Jako každá neanglická země však ne každý umí mluvit anglicky, což může vést k problémům s komunikací. Nejpravděpodobněji to bude při setkání s někým starším 40 let, kdo pracuje jako úředník nebo v zákaznickém servisu. Neočekávejte, že vám lidé budou rozumět, a pokud ne, vymyslete jiné způsoby, jak vyjádřit svůj názor. Například, pokud si kupujete jízdenku na vlak, jednoduše si napište cíl, kam chcete jet, a čas na kus papíru. Také, pokud náhodou mluvíte německy, mohlo by to být užitečné, zejména na jihu, protože je zde spousta rakouských turistů.

V Praze se snadno domluvíte anglicky nebo německy, nebo si starší generace ještě pamatují ruštinu z doby, kdy bylo povinné se ji učit. Upřímným „Dobrým doupětem“ ale neuděláte chybu[doh-bree den] („Ahoj!“). Chcete-li říct „děkuji“, řekněte „děkuji“[dyeh-koo-yi] .

slovanský jazyk

Čeština je součástí slovanských jazyků, a proto úzce souvisí s jazyky Slovenska, Polska a dalších zemí. Nejtěžší věc na jakémkoli slovanském jazyce je obvykle výslovnost slov. Ve skutečnosti jsou někdy tak těžké vyslovit, že první křesťanští misionáři, jménem Cyril a Metoděj, přišli do východní Evropy. Vynalezli zcela novou abecedu, která zahrnovala různé slovanské zvuky. Toto se nazývá azbuka a stále se používá v zemích jako Srbsko a Rusko.

Latinka

Česká republika již nepoužívá azbuku a místo ní používá latinku – stejnou abecedu, kterou používá většina světa. Stále však existuje mnoho diakritiky – označení nad slovy a písmeny – a ty vedou ke spoustě různých zvuků. Ostrý přízvuk (á, é, í, ó, ú, ý) znamená, že setrváte na této samohlásce; neoznačuje přízvuk, který místo toho padá na první slabiku. Písmeno c vždy zní jako „ts“ (jako u „koček“). Malý přízvuk (háček) nad č, š nebo ž zní jako „ch“, „sh“ nebo „zh“ (jako ve „volném čase“). Malý přízvuk nad ě způsobuje, že to zní jako „yeh.“

Dopis Ř

Čeština má jeden zvuk, který se nevyskytuje v žádném jiném jazyce na světě, a ten je reprezentován písmenem ř (jako v „Dokořán“). Tento zvuk je jako kříženec mezi „zh“ a převaleným „r“. Další potenciálně problematické písmeno je ň, které se v kaňonu vyslovuje jako „ny“. Často je obtížné je vypracovat, takže pro cizince je přijatelné je jednoduše nahradit zvuky „r“ nebo „n“.