Jak spropitné v ČR a dalších zemích
Spropitné je částka, kterou dobrovolně přidáme k účtu jako „poděkování“ za dobrou službu. Nejvíce jim k příjmům přidávají číšníci, kadeřníci a taxikáři. V této věci neexistují přesná pravidla. Obecně ale platí, že 10 % z celkové ceny nikdy neuškodí.
Z průzkumů vyplývá, že spropitné dává téměř 80 % Čechů, štědřejší jsou muži a lidé s vyšším vzděláním.
Trocha českého slangu. Proč říkáme „Dýško“ nebo „Tringelt“?
Hrotu se někdy říká „dýško“, což je v podstatě zkrácená verze slova „diškrece“, pocházející z německého slova „Diskretion“ (diskrétnost). Ještě starší význam najdeme v latinském slově discretus, které znamená rozdělený, zdvořilý nebo tajný. Z němčiny pochází i další z hovorových slov pro spropitné – tringelt. V tomto případě to doslova znamená „peníze za nápoje“.
Dejte tipy, když je důvod
Dávat spropitné zde rozhodně není automatickou povinností. V podstatě sděluje, zda a jak jsme byli jako hosté spokojeni. Pokud nedostanete menu nebo o něj nepožádáte, pokud při výběru nedostanete žádnou pomoc, pokud musíte dlouho čekat, než dostanete svou objednávku, nebo pokud je služba zlá – nedávejte žádné spropitné. Nenechte se, prosím, čekat, že vám číšník pomalu vrací drobné, a trpělivě čekejte, až vám vrátí poslední korunu. Proč nenecháváte spropitné, nemusíte vysvětlovat ani komentovat.
Jak dávat tipy?
Nezaokrouhlujte účet hned nahoru na vyšší částku. Nejlepší metodou je počkat, až vám číšník vrátí peníze na malém talířku nebo misce s účtem a nechá odpovídající částku pod ubrouskem. Pokud restaurace žádný z těchto talířů nebo misek nemá, dejte spropitné před číšnický stůl. V dnešní době je slušností nechávat spropitné v lepších českých hotelech na pokojské, odnos zavazadel nebo parkování. Částka se obvykle pohybuje kolem padesáti korun českých nebo dvou eur.
Jak spropitné v jiných částech světa
Pokud jste v cizí zemi, zkuste zjistit, jak moc je normální tam dávat spropitné. Vyhnete se tak nepříjemným situacím a tomu, že vás budou považovat za nevychované. V některých zemích zaměstnanci očekávají spropitné. Jejich mzda je poměrně nízká a očekává se, že si vydělají více peněz poskytováním kvalitnějších služeb. Na ostatních místech je spropitné již v ceně služby a nemusíte žádné dávat.
Výše spropitného se v každé zemi liší
V zemích bývalého Sovětského svazu je běžná výše spropitného deset procent. V Kanadě a USA je to patnáct až dvacet procent, ale spropitné bývá již zahrnuto v ceně uvedené na účtu. Ve Francii je to většinou také deset až patnáct procent, někdy se ale spropitné započítává i do samotného vyúčtování. Pět až deset procent spropitného je běžné v Německu a Rakousku a Itálii, Španělsku, Řecku, Portugalsku nebo Egyptě. Obsluha v Dánsku, Švédsku nebo na Novém Zélandu obvykle žádné spropitné neočekává. Ve Finsku vše záleží na vás. Spropitné není v Číně běžné, snad jen ve větších městech, většinou kolem tří procent. V Anglii, Japonsku nebo Thajsku bývalo spropitné považováno za urážku, ale díky globalizaci se tyto zvyky mění.
Pokud jste s obsluhou spokojeni, je na místě pochválit i číšníka jeho vedoucímu.
Co si místní myslí o spropitném?
Zhruba polovina lidí by za služby raději nedala žádné peníze navíc. Spropitné je pro zákazníky často zdrojem tlaku, nejistoty a neklidu. Mnoho zákazníků má také problém odhadnout, kolik by měli spropitné, a podle 30 % lidí by bylo lepší, kdyby si restaurace poplatek započítaly do celkového účtu.
